Žalujte stát!

Pokud se dostane do situace, kdy se na vás soudní stolice dopustila nějaké nepravosti, například jako v mém případě, kdy jsem byl trestně stíhán za skutek, který není trestným činem ani přestupkem nebo se soudní řízení táhne několik let, což je bohužel zcela běžné u opatrovnických sporů, žalujte stát!

Nárok na odškodnění můžete uplatnit nejpozději ve lhůtě 6 měsíců od rozhodnutí, kterým bylo např. rozhodnuto o vaší nevině. Nejdříve podáte návrh na odškodnění na Ministerstvo NEspravedlnosti Výzva k náhradě škody za úskočný výkon veřejné moci. Ministerstvo pak má 6 měsíců na to, aby se s tím nějak vypořádalo. Po tuto dobu se vaše lhůta pro případnou žalobu přerušuje. Zde pozor, protože ministerstvo může zcela beztrestně reagovat několik dnů po vypršení jejich lhůty, to však pro vaši lhůtu nic nemění. Pokud s odškodněním nejste spokojeni, nezbývá než podat soudní žalobu, kde protistranou je Ministerstvo Nespravedlnosti. Místně příslušným je v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 2.

Za žalobou na odškodnění se žádný soudní poplatek neplatí!

Jako koncept žaloby můžete použít následující žalobní návrh vynikající mladé advokátky Mgr. Lucie Vaverkové. Pokud má váš nárok reálnou šanci na úspěch, je lépe být zastoupen advokátem, který s tím má nějaké zkušenosti. Zde doporučuji advokátní kancelář Eadvokacie, protože má navíc velice výhodné podmínky pro zastoupení. Odměna se platí až podle částky, kterou se právem podaří ze státu vytřískat. To jsou nepochybně motivující a férové podmínky.

Pokud jde o výši náhrady, obecně platí, že náklady (obvykle zastoupení advokáte ve sporu) jsou placeny v plném rozsahu dle platné vyhlášky o odměnách advokátů (skutečné náklady bývají často pochopitelně větší) a náhrada nemateriální újmy by měla odpovídat odškodnění, které by bylo přiznáno v případě stížnosti k Evropskému soud pro lidská práva (obvykle 5000 EUR). Na odškodnění řádu desítek miliónů směle zapomeňte, i kdyby bylo zcela na místě.

Počítejte také s tím, že soudní stolice se bude snažit náhradu škody nepřiznat. Trestní stíhání občanů či průtahy v řízení totiž stoličníci považují za běžnou náplň života občanů, tak proč by vás ještě měli za to odškodňovat. Musíte si tedy připravit řadu důkazů, jak vás trestní stíhání poškodilo v rodinném životě apod. Počítejte také s tím, že i řízení o náhradě škody tak opět můžete skončit až u Ústavního soudu.

Obvodní soud pro Prahu 2

Francouzská 19
120 00 Praha 2
________________________

 

Žalobce:                    Luboš Meszner

                                   nar.

                                   bytem

 

Zastoupen:                 Mgr. Lucií Vaverkovou, advokátem

                                     se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1

                                     identifikační číslo 73 62 80 85

     číslo osvědčení České advokátní komory 13623

 

Žalovaná:                   Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR

    Vyšehradská 16

    128 10 Praha 2

    identifikační číslo 00 02 54 29

 

Žaloba

o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním

podaná podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOŠ“)

bez poplatku

dvojmo

 

Přílohy:          plná moc

                       kopie výzvy žalobce žalované a doplnění této výzvy

                       kopie dopisu žalované ze dne 27.7.2012 č. j. 263/2012-ODSK-ODSK/1

                       kopie zprávy z manželské poradny

                       kopie čestného prohlášení pana

                       kopie čestného prohlášení pana

I.

 

1. Příslušnost nadepsaného soudu je dána dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 85 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
2. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, č.j.: ORIV-19034-15/TČ-2010-001476 ze dne 14.3.2011, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu pohrdání soudem podle ustanovení § 336 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“).
3. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 podala na žalobce dne 29.06.2011 obžalobu, sp. zn. 1 ZT 39/2011.
4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30.6.2011, sp. zn. 2 T 97/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.8.2011, sp. zn. 9 To 316/2011, bylo zastaveno trestní stíhání proti žalobci podle ustanovení § 314c odst. 1 písm. a) z důvodů uvedených v ustanoveních § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestního řádu“). Toto usnesení nabylo právní moci dne 17.8.2011.
5. Trestní řízení vedené vůči žalobci trvalo 5 měsíců. Dle odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání: „Po přezkoumání obžaloby dle § 314c odst. 1 trestního řádu dospěl samosoudce k závěru, že ve věci je nutno trestní stíhání obviněného zastavit, neboť ten je stíhán pro skutek, který i kdyby byl při hlavním líčení v řízení před soudem prokázán, nenaplňuje znaky žádného trestného činu ….“ Orgány činné v trestním řízení vedly tedy proti žalobci trestní stíhání, ačkoli již od počátku bylo zcela zjevné, že se vůbec nemůže jednat o trestný čin, na což žalobce opakovaně upozorňoval. Žalobce má za to, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení jednalo o zřejmou svévoli a nezákonnou persekuci žalobce za jeho kritiku práce soudců v civilním řízení, jehož je účastníkem.    
6. Nedůvodným trestním stíháním v délce 5 měsíců vznikla žalobci značná újma sestávající z materiální i imateriální složky. Žalobce tedy zaslal dne 20.1.2012 žalované výzvu k odškodnění. Tato výzva k odškodnění byla žalované doručena dne 23.1.2012. Dne 10.7.2012 žalobce svoji výzvu dle pokynů žalované dále doplnil. Dopisem ze dne 27.7.2012 žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu škody, avšak neuznala nárok žalobce na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích.  

Důkaz:      trestním spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 97/2011

                  výzvou žalobce žalované a doplněním této výzvy

                  dopisem žalované ze dne 27.7.2012 č. j. 263/2012-ODSK-ODSK/10

II.

7. Žalobce považuje za přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu částku 150.000,- Kč, a domáhá se jí tedy touto žalobou. Omluvu žalobce za postačující nepovažuje.
8. Žalobce poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1976/09 ze dne 13. prosince 2011: „Samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem. I bez excesu úředních osob je trestní řízení způsobilé zasáhnout do osobnostních práv člověka; rozhodné tu není chování orgánů činných v trestním řízení, ale výsledek trestního řízení ve vztahu k opodstatněnosti jeho zahájení. Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků; jednají-li ukvapeně, nerozvážně, či přímo úskočně (dolus malus), musí být jejich nesprávný postup vyvážen odstraněním event. způsobených škod a poskytnutím odpovídajícího zadostiučinění. …“
9. Trestní stíhání žalobce bylo od počátku zcela zjevně bezdůvodné, neboť skutek, pro který byl stíhán, nevykazuje znaky žádného trestného činu. Orgány činné v trestním řízení tedy svévolně zneužily svou pravomoc, což je v demokratické společnosti nepřípustné. Usnesení o zahájení trestního stíhání i trestní řízení trpělo podstatnými vadami a neodpovídalo požadavkům, jež jsou stanoveny zákonem. Státní zástupce v rámci dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení nedostál svým povinnostem.
10. Kvůli trestního stíhání žalobce začal mít obavy uplatňovat svá zákonná práva v civilním řízení, jehož je účastníkem, neboť trestní stíhání žalobce bylo důsledkem jeho podání v tomto civilním řízení. Ve spojení s faktem, že skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem, toto znamená, že došlo ke zneužití státní moci proti žalobci, které je v demokratické společnosti zcela nepřípustné.  
11. Celým trestním řízením, které trvalo 5 měsíců, byl žalobce závažným způsobem postižen, kdy se nemohl plně věnovat své práci a rodině, namísto toho se musel účastnit výslechů a dalších úkonů v trestním řízení. Náplní činnosti poškozeného je práce ve výškách (např. opravy antén). Trestní stíhání znamenalo pro žalobce značné nervové vypětí (tj. z důvodů bezpečnosti často kvůli svému psychickému stavu pracovat nemohl) a též časovou zátěž. Žalobce se tak nemohl plně věnovat své práci, což pro žalobce znamenalo osobnostní újmu z hlediska jeho seberealizace a samozřejmě též ztrátu na výdělku. Žalobce se stal pro své okolí bez své stíhaným delikventem, čímž došlo k rozsáhlé a do značné míry i nevratné degradaci jeho vážnosti, důstojnosti a postavení ve společnosti. Trestní stíhání a nervové vypětí s ním spojené se též negativně odrazily v manželském životě žalobce. K rozsahu a závažnosti nemajetkové újmy žalobce dokládá kopii česného prohlášení pana ...., kopii čestného prohlášení pana ...... a dále kopii zprávy z manželské poradny, z nichž vyplývá, že v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce utrpěl újmu v osobním i pracovním životě.
12. Trestní stíhání znamenalo pro žalobce velmi závažný zásah do jeho práv a mělo vážný dopad na jeho život. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem. Orgány činné v trestním řízení tedy jednaly zcela neodpovědně, způsobily žalobci újmu ze své nerozvážnosti. Za této situace nemůže být dostačujícím zadostiučiněním pouhá omluva.
13. Příslušenství pohledávky bylo stanoveno per analogiam podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a to od 24.7.2012 (tj. den po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla žalované doručena výzva k odškodnění a náhradě nemajetkové újmy) do zaplacení, s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2893/2010 ze dne 20. prosince 2011: „Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 z. č. 82/1998 Sb. Není důvodu, proč by se stejný závěr neměl vztahovat i k žádosti o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k níž došlo v důsledku nezákonného rozhodnutí. Lhůta šesti měsíců je jistě dostačují pro to, aby si ústřední orgán státní správy, který je navíc ve většině případů povolán jménem státu posoudit důvodnost žádosti poškozené osoby o přiměřené zadostiučinění, dovedl obstarat potřebné podklady jakož i právní stanoviska k tomu, aby o této žádosti dokázal včas a kvalifikovaně rozhodnout.“

Důkaz:      zprávou z manželské poradny

   čestným prohlášením pana

   čestným prohlášením pana

III.

S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud vynesl tento

rozsudek:

1. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 150.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 24.7.2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

 

V Praze dne 1. srpna 2012                                                                            Luboš Meszner