Zamyšlení k prokurátorskému státnímu převratu

autor Lubomír Bouše

Taky se vám na pádu vlády v červnu nezdálo všechno tak říkaje „lege artis“, jak by řekli staří latinikové, tedy podle standardních pravidel? Mně určitě. Ne že by diskriminovaní tátové tuto vládu podporovali - tak o tom už jenom kvůli osobě jejího předsedy a rozvraceče rodiny a sraba Nečase, nehledě na rozhodujícího viníka naší zprachantělé justice Pospíšila a mnoho dalších, nemůže být ani řeč, určitě této vlády škoda není - všichni o zcela očividné diskriminaci tátů věděli, a přesto pro ně nehnuli ani prstem. Ale minimálně docela velký červíček pochybností u řady politických komentátorů i množství internetových blogerů, mne nevyjímaje, o předvedeném „modu operandi“, tedy způsobu, jak se situace udála, hlodá a hlodá. Uplynuly celé čtyři měsíce od zásahů po zuby ozbrojených policejních komand a jaký je výsledek? Nic, nula, jedno velké kulové. Žádný obžalovaný, žádný soud, žádné zabavené stamiliony, všichni podezřelí běhají po svobodě, prostě pohoda, klídek, tabáček. Tedy kromě pádu vlády, jejího nahrazení vládou nevolenou a nových voleb.

Podle ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid. Toto před závorkou vytknuté doslova slovo boží považuji za velice důležité, protože jeho zástupci-poslanci reprezentovaní modroptačí Mirkou-knihovnicí a zbabělcem Nečasem naprosto selhali. Ještě třikrát si pro jistotu zopakujme : lid, lid, lid. Nikoliv úředníci zakuklení v uniformách policajtů všech možných útvarů nebo oblečení v talárech státních zástupců, ale lid zastoupený zvolenými poslanci a senátory. Premiér se zamiluje do své sekretářky, rozvede manželství a opustí rodinu. Ne že bych jeho počínání schvaloval, už jenom proto, že já bych možná ztratil hlavu kvůli poněkud mladší, plodnější a atraktivnější krasavici, ale jsme jenom obyčejní smrtelníci z masa a kostí; ostatně nebuďme staromódní - dnes je tento způsob života spíše pravidlem než výjimkou. Nečasovi v postavení premiéra vlády jeho milenku jedné noci policajti zatknou a chtějí ji strčit do vazby. Slyšíte dobře – premiérovi vlády obklopenému ozbrojenou ochrankou, armádou, zvláštními službami, atd. Co by udělal každý opravdový normální chlap na jeho místě? Ještě během téže noční hodiny by si prostě pro svou sexuální partnerku do té policejní cely i se svým ozbrojeným doprovodem přijel a když by mu ji nevydali dobrovolně, tak by si ji vzal třeba i násilně, a odvezl by ji na bezpečné místo. Vždyť co dělá muž již od pradávna – svou ženu chrání, i kdyby měl vlastní život nasadit, je to jeho svatá povinnost. Nikdo by se ničemu nedivil. Ale co udělal zbabělý posera Nečas? Nechal policajty řádit jak černou ruku a jenom blbě civěl, jak čest jemu oddané ženy je znevažována. No nenakopali byste ho do koulí? Já na místě jeho souložnice určitě.

Mirka-knihovnice v pozici předsedkyně sněmovny obdrží přípis nějakého policajta, který si říká Šlachta, aby poskytla o poslancích informace, vč. toho, kdy šli na svačinu nebo se vyčůrat. Co by udělal každý opravdový zástupce lidu na jejím místě ? Ještě tentýž den by si toho drzého panáčka nechal předvolat k sobě do kanceláře nebo do příslušného sněmovního výboru, aby přinesl všechno, co má, a zazpíval k čemu ty údaje potřebuje. A když by nepředložil dostatečně pádné důvody, tak by s ním vyrazil dveře. A ta chce kandidovat na premiérku? Ještě vám, vážení čtenáři, nestačí podobné historické zkušenosti se zbabělým prezidentem Benešem v době Mnichova 1938 nebo s plačícím předákem Dubčekem v Čierné na Tisou v roce 1968 ? To si takovou či obdobnou tragickou situaci máme zopakovat ještě potřetí, počtvrté, popáté ? Jen blbec se spálí dvakrát.

A jak to všechno souvisí s říjnem 2013? Hodně a řekl bych více, než si myslíme. Budou po sněmovních volbách o našich osudech rozhodovat zvolení poslanci jako zástupci lidu nebo nikým nevolení Šlachtové, Ištvánové a jim podobní? Tedy přesněji esenbáci a prokurátoři přejmenovaní na policisty a státní zástupce, ale podstata zůstala stejná. Jedna věc je, jestli jakýkoliv úředník bude mít chuť svou moc zneužívat, ale naprosto odlišnou věcí je, zda mu to zástupci lidu vůbec dovolí. 

Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury jako prakticky jediný z kandidujících účastníků voleb má ve svém programu návrhy na zavedení prvků přímé demokracie. Jak jsme se přesvědčili letošního června, pilíře státní moci jsou boxerským výrazem řečeno v klinči. V takovém případě v boxu vždy zasáhne rozhodčí. Podobným rozhodčím v politickém ringu je občan. Naše země se nerozvíjí, růst ekonomiky o nějaké plus mínus 1 % ročně je faktickou stagnací nebo spíše recesí. O diskriminaci rodičů ani nemluvě. Myslím, že poskytnout více rozhodovacích pravomocí občanovi, aby mohl některé záležitosti „pískat“ sám, by neuškodilo. Stačí jediný příklad : Švýcarsko. Při nynější sněmovní volbě si prosím ve svých volebních obvodech všímejme i charakterových vlastností kandidátů, nepředávejme do rukou moc lidem, o nichž vůbec nic sami nevíme, nedejme jenom na jejich vlastní hodnocení, důvěřujme, ale prověřujme, zkoumejme, jak se zachovali v kritických situacích. Traduje se, a je to čistá pravda, že kdo jednou zklamal, zklame i podruhé, kdo jednou zalhal, zalže i podruhé. Je to celé hodně o lidech, o jejich mravnosti, statečnosti, cti. Taťkům a mamkám přeji šťastnou ruku.