Zastaví zastavené? – pokračování PŘÍBĚHU

Soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Liška ve snaze vyřešit zmetkovitou práci soudkyně JUDr. Smitkové nařídil jednání, přestože byla podána námitka podjatosti proti všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 4 a jednání tedy správně nemělo být nařízeno. Proti tomuto postupu jsem podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 návrh na vydání předběžného opatření, kterým mělo být zabráněno nezákonnému jednání Obvodního soudu pro Prahu 4. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Mgr. Andrea Löffemannová však návrh na vydání předběžného opatření odmítla, protože jsem vinou nesprávného poučení zaměstnanců soudu zaplatil jen 500,- Kč soudní poplatek a nesložil jsem kauci 10 000,- Kč. Proti odmítnutí jsem se neodvolal, protože by to už s ohledem na termín jednání nemělo smysl. (Vice  zde Nezávislé soudy kvaltují jen pro vrchnost – pokračování PŘÍBĚHU)

K Obvodnímu soudu pro Prahu 10 jsem však podal další návrh na předběžné opatření spolu s návrhem na předběžné opatření adresované Ústavnímu soudu. (Vice zde Druhý pokus – pokračování PŘÍBĚHU)

Protože nešlo o platy soudců, tak Ústavní soud s rozhodnutím nijak nespěchal. (Vice zde Komedie na lidská práva – pokračování PŘÍBĚHU) 

S rozhodnutím nespěchal ani Obvodní soud pro Prahu 10 a o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodla soudkyně JUDr. Jana Hercíková (která asi zrovna měla „službu“ na předběžná opatření) až několik dnů po jednání Obvodního soudu pro Prahu 4, kdy už to bylo k ničemu. Samotné rozhodnutí bylo navíc nesmyslné, kdy soudkyně řízení zastavila s odůvodněním, že jedno stejné řízení již probíhá a podle zákona nemohou v jedné věci běžet dvě soudní řízení.

To však nebyla pravda, protože žádné řízení ani nebylo zahájeno, kdy Obvodní soud pro Prahu 10 první návrh na vydání předběžného nařízení odmítl z důvodu neuhrazení kauce. Běžela tedy pouze odvolací lhůta proti odmítnutí návrhu a ve vlastní věci žádné řízení neprobíhalo. Odvolávat se však proti tomuto nesmyslu už také nemělo smysl.

Protože první návrh na vydání předběžného opatření byl odmítnut, požádal jsem Obvodní soud pro Prahu 10 o vrácení soudního poplatku. Nedávno v médiích proběhla informace, že rozpočet justice je již téměř vyčerpán a hrozí, že nebude možné vyplácet advokátům náhrady za zastoupení ex offo apod., proto jsem očekával, že s vrácením soudního poplatku bude problém. Nespletl jsem se! Soudkyní Mgr. Andreou Löffemannovou jsem byl vyzván, abych zaplatil "doplatek soudního poplatku za rozhodnutí" o druhém návrhu na vydání předběžného opatření. (Při podání návrhu jsem uvedl, že soudní poplatek jsem již zaplatil v rámci podání prvního návrhu).

A teď si představte, že takovou výzvu obdrží občan, který ještě nikdy neměl žádné dočinění s naší justicí a bláhově věří, že do funkce soudce jsou jmenováni ti nejlepší z nejlepších, proto si ani nelze představit, že by nějaký soudce někoho obtěžoval nezákonnou výzvou k zaplacení soudního poplatku navíc odůvodněnou citací příslušného zákona.

„Soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření , činí podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků 500,- Kč podle zákona č. 549/1991 Sb. účinného do 1.9.2011“

Určitě by si řekl, že to je pěkná sprosťárna zaplatit soudní poplatek za to, že soud rozhodnutím z nějakého důvodu řízení zastaví aniž by samotnou věc projednal. Navíc podle poučení není proti výzvě k zaplacení soudního poplatku přípustné odvolání. Asi by tedy soudní poplatek zaplatil a smířil se s tím.

Ale tak to není!

Pokud soud nerozhodne o věci samé (nařídí nebo zamítne předběžné opatření), pak vzniká nárok na vrácení soudního poplatku.  

Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

§ 10 Vrácení poplatku

(3) Soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.

(5) V řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.

Kolik takto justice vydělá na neoprávněně vybraných soudních poplatcích?

Je tedy dobré vědět, že promlčecí lhůta nároku na vrácení soudního poplatku činí 10 let a je tak dostatek času na vymožení neoprávněně naúčtovaného soudního poplatku.

Na výzvu k zaplacení soudního poplatku jsem nijak nereagoval a čekal jsem, jak se z toho soudkyně Mgr. Andrea Löffemannová vymotá. Logicky by se dalo očekávat, že mi nebude vrácen soudní poplatek za první návrh. K mému naprostému úžasu, jsem asi za týden od doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku v poštovní schránce objevil poukázku na výplatu soudního poplatku.

Teď tedy budu s napětím očekávat, jak se věc bude dále vyvíjet. Předpokládám, že soudkyně Mgr. Andrea Löffemannová „pojede“ ve svých nesmyslech dál a s ohledem na § 9 odst. 1 zák. o soudních poplatcích vydá usnesení, kterým zastaví již zastavené řízení.

Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

§ 9 Následky nezaplacení poplatku

(1) Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí

; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

O tom jaký bude další postup soudkyně Mgr. Andrey Löffemannové můžete hlasovat v anketě v levém sloupci nahoře.