Závěrečný účet – pokračování PŔÍBĚHU

Stránky Adikia byly založeny v souvislosti s úskočnou kriminalizací mojí osoby ze strany vedení Obvodního soudu pro Prahu 4 (Pokorná, Smitková, Pytloun a Květ). Vše začalo obyčejným návrhem na úpravu výživného pro mého holomka Petra Mesznera. Ačkoliv byl návrh naprosto jasný, soudní stolice Smitková ve snaze bránit průchodu spravedlnosti komplikovala řízení stupidním usnesením, že prý je návrh nejasný, přičemž sama otočila smysl žaloby (jako kdyby holomek měl platit výživné otci). Později tento nesmysl do svého rozhodnutí bezmyšlenkovitě okopírovala i soudní stolice Malíková.

Kdybych takto vykonával svoji práci, kdy mi zákazník oznámí závadu a já mu odpověděl, že jeho požadavek je nejasný (to je naprosto vždy, jinak by si závadu odstranil sám), nevydělal bych si ani na krajíc chleba. Kdyby takto někdo vykonával práci jako zaměstnanec v soukromé firmě, okamžitě by skončil na dlažbě. Navíc nesprávné rozhodnutí soudní stolice může někomu zničit život. Nehorázná nedbalost soudních stolic mě neskutečně naštvala, protože pobírají nehorázné platy a jejich kvalita práce tomu absolutně neodpovídá. V písemné komunikaci jsem tedy ohodnotil jejich kvalitu práce přiléhavými výrazy „inteligence houpacího koně“ a „tupá ovce“.

Na místo toho, aby soudní stolice neprodleně opravily zjevné nesprávnosti ve svých stolicích (usneseních), jak jim to ukládá Občanský soudní řád, a omluvily se účastníkovi řízení za zbytečné komplikace řízení, nechal se tento lidský dobytek unést svojí uraženou (zcela neoprávněnou) ješitností a zneužitím svého postavení mě komouš Jára Pytlouš křivě obvinil z trestného činu pohrdání soudní stolicí. (Jistě si vzpomínáte na proslov zločince Sváčka v Senátu, když měl být letos zvolen do funkce ustavní stolice, kde hovořil o „přívětivé justici“.) Byť soudními stolicemi skutečně hluboce pohrdám, tohoto trestného činu jsem se písemnou komunikací nemohl dopustit (jde případně o neslušné podání, které může být postiženo pokutou). Když soudní stolice (navíc místopředseda trestního úseku) napíše, že je to trestný čin, pro dementa Krucifalujšije oblečeného v uniformě pomáhače je to hotová věc. Obráceně však, při oznámení trestné činnosti soudních stolic a prosbě o pomoc, dement Krucifalujšij prohlásil, že slogan „pomáhat a chránit“ nelze brát doslovně a je to jen nápis na dveřích služebních vozidel.

Musím se přiznat, že zjevně účelová kriminalizace pro mě a celou rodinu byla velká zkouška nervů. Nebýt skvělého advokáta JUDr. Petra Kočího, který mi okamžitě poskytl pomoc (na rozdíl od jiných „spřátelených“ advokátů) a nebojácné advokátky Mgr. Vaverkové, nejspíše bych opravdu skončil s nějakým flastrem. Myslím, že určitou úlohu v tom také sehrála zbytečná potyčka justiční ochranky s aktivistou Fialou po skončeném jednání s Úváčikovou, kdy si soudní stolice Tome Frankič již zřejmě nechtěl „pálit prsty“ další justiční pomstou a moje trestní stíhání rázně ukončil, aniž by nařídil hlavní líčení. Lidský dobytek z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 (nepochybně po intervenci pisatele trestního oznámení komouše Pytlouše) se to ještě snažil zvrátit trapným odvoláním, ale Frankič zastavení trestního stíhání odůvodnil tak dokonale, že ani bašta komunistů ve Spálené ulici už to nemohla zvrátit.

Ačkoliv bylo od samého počátku nepochybné, že jsem se žádného trestného činu ani nemohl dopustit, trvalo moje trestní stíhání 5 měsíců. Obvinění z trestného činu už opravdu není žádná legrace a jde o vážný zásah do života, zejména pokud je obviněn naprosto nevinný člověk. Proto jsem se také domáhal náhrady hmotné škody (náklady za advokáta) a náhrady nemajetkové újmy. Ministerstvo zlovůle mi s drobnými obtížemi (obstrukce s nepřiznáním částky 750,- Kč za údajně nedoložený úkon) uhradilo náklady ve výši 22 350,- Kč, ale nemajetkovou újmu odmítlo kompenzovat. Omluva za trestně-právní šikanu byla ukryta až na posledním místě korespondence. Následovalo tedy podání žaloby na odškodnění nemajetkové újmy. V prvním stupni mi byla přiznána náhrada 15 000,-Kč a náklady řízení. Proti tomu jsem se pochopitelně odvolal a odvolala se i žalovaná (ministerstvo zlovůle), která se cítila značně pohoršena, že bych měl být odškodněn za „sprostotu vůči ctihodným stolicím“. Bašta komunistů ve Spálené ulici rozhodnutí potvrdila, ale abych se na tom náhodou „neoobohatil“, byly mi sníženy náklady řízení.

Výše odškodnění je pochopitelně směšná, ale s ohledem na výsledky jiných řízení o odškodnění už další opravné prostředky postrádají smysl. To by zde nesměla platit teorie relativity práva prosazovaná zejména homosexuálním deviantem Pospíšilem, respektive celou zločineckou ODS, která ignorovala zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, že zde dochází k obrovským škodám, kdy po soudních stolicích nejsou vymáhány náhrady škod a za jejich chyby platí všichni občané tohoto státu. Proto také soudní stolice nepřiznávají odpovídající zadostiučinění, kdy při vyšších částkách by již ve státním rozpočtu nezbývaly peníze pro tuneláře, a nějakému vládnímu zloději by takové ochuzování koryta chybami soudních stolic mohlo začít vadit.

Stejně tak je sporné i snížení nákladů řízení, kdy zlodějská přísudková vyhláška sice byla Ústavním stolcem zrušena „od samého počátku“, ale následným nemravným dodatkem Org. 23/13 byly již přiznané náklady řízení „posvěceny“ (více zde Nemravný dodatek Org. 23/13).

Na vyplacení odškodnění jsem si však ještě musel počkat až na doručení písemné stolice. Bašta komunistů ve Spálené ulici o odškodnění rozhodla dne 4. července 2013. Následně jsem zde měl 22. července další jednání (snížení výživného pro rozpor s dobrými mravy), ze kterého jsem obdržel písemnou stolici za necelý měsíc dne 19. srpna 2013 (protože byla v můj neprospěch). Písemná stolice k odškodnění však stále nepřicházela a přišla až po několika urgencích mojí advokátky dne 2. října 2013, tedy po třech měsících. Spolu s úroky z prodlení mi pak od Ministerstva zlovůle na účet přistálo 16 399,- Kč a mojí advokátce náklady řízení ve snížené částce 7 150,- Kč plus DPH, tedy celkem 8 651,- Kč (původně to mělo být 9 240,- Kč plus náklady za odvolání).  

Celkový součet

Náklady za trestní stíhání   22 350,- Kč
Náklady soudního řízení       8 651,- Kč
Odškodnění                          16 399,- Kč
Celkem                                  47 400,-Kč

Neprávem uražená ješitnost soudní stolice Smitkové a vedení Obvodní stolice pro Prahu 4 ve složení Pokorná, Pytloun a Květ tak přišla všechny občany tohoto státu na 47 400,- Kč, což je z hlediska trestního práva škoda nikoliv nepatrná.

Moje trestní oznámení na vršovickou chobotnici pro křivé obvinění z trestného činu a zneužívání pravomoci úřední osoby s nikoliv malou škodou si mezi sebou orgány činné v trestním řízení přehazovaly jako horký brambor. Mezi tím pisatel křivého trestního oznámení Jára Pytlouš postoupil a rozšířil tak baštu bývalých komunistů ve Spálené ulici o dalšího člena (nejspíše odměna za perzekuci nevinného člověka). Věc je momentálně na kriminálce na Praze 2, která se sháněla po mém trestním spisu, který souběžně putuje se spisem k odškodnění. To se běžně nestává a tak se to nepochybně doneslo i Pytloušovi. To vysvětluje, proč si soudní stolice i přes urgence mojí advokátky dávaly tři měsíce času se zasláním písemné stolice. Zjevně šlo o zdržovací taktiku na uplynutí lhůty pro kárnou a hmotnou odpovědnost vedení Obvodní stolice pro Prahu 4.

Lhůta pro trestní odpovědnost však ještě ani zdaleka nevypršela.

Trestní zákoník

§ 345 Křivé obvinění

(2) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Trestní zákoník

§ 34 Promlčecí doba

(1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,

(2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.

Úmysl křivého obvinění vyplývá ze skutečnosti, že trestní oznámení podávala soudní stolice se zaměřením na trestní právo, tedy osoba, která si musela být plně vědoma, že se nejedná o trestný čin. Ostatně tak je to i uvedeno v rozhodnutí o odškodnění. Promlčecí doba se začíná počítat od mého obvinění z trestného činu dne 14. března 2011 a skončí v roce 2016.