Země naprosto neomezených možností

Protože zde ani 22 let od přijetí Listiny základních práv a svobod (16. prosince 1992) nemáme Zákon o výživném, který by v souladu s čl. 4 jasně stanovoval meze vyživovací povinnosti a morální lidský odpad v talárech o této povinnosti rozhoduje jen podle svojí nálady, stali jsme se zemí naprosto neomezených možností pro hrabivé matky a nemravné holomky.   

IV.ÚS 2459/14 ze dne 15. 10. 2014

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Erika Navrátila, zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 19, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2013 č. j. 21 C 282/2013-1019 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2014 č. j. 70 Co 46/2014-1045, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby výživné stanovené jeho otci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2010 č. j. 0 P 506/2001-618 částkou 18000,- Kč měsíčně bylo zvýšeno na částku 230 000,- Kč měsíčně. (Nejde o překlep a skutečně čtete dobře!)

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že prokazatelně doložil náklady zvýšené s ohledem na studium na vysokých školách a svůj zdravotní stav, naopak na straně žalovaného (otce) došlo prodejem obchodního podílu k výrazné změně v majetkových poměrech. Podle stěžovatele se obecné soudy řádně nezabývaly otázkou majetkových poměrů jeho otce, čímž vybočily z ústavně konformní interpretace vyživovací povinnosti rodičů k dětem a zasáhly do práva stěžovatele podle čl. 36 Listiny. Konkrétně stěžovatel polemizuje se závěrem obecných soudů o vyplacení ceny za převod obchodního podílu společnosti Adriana - výrobce těstovin s. r. o. otci, z čehož především dovozoval navýšení jeho příjmů jako hlavní důvod k podání žaloby.
*********
V souzené věci odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, který po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žalovanému žádná finanční částka za převod obchodního podílu vyplacena nebyla. Po zhodnocení pravidelných příjmů a výdajů i majetkových poměrů žalovaného soud vyhodnotil jeho schopnosti a objektivní možnosti jako dostačující pro hrazení dosud stanoveného výživného. Oba soudy dospěly k závěru, že v možnostech a schopnostech žalovaného není hradit zvýšené výživné požadované stěžovatelem. Soudy přitom vzaly v potaz i nadstandardní majetkové poměry stěžovatele a rozsáhlý majetek jeho matky.

Když si uvědomíme, že drtivá většina důchodců, kteří celý život tvrdě pracovali, si musí vystačit s důchodem okolo deseti tisíc měsíčně (často i méně) a soudní stolice bez uzardění přizná mladému holomkovi výživné téměř dvakrát tak vysoké, přestože jde o příjem pouze od jednoho rodiče (!), pak je zde skutečně něco špatně. A stejně špatné bylo i zamítnutí žaloby, kdy žalobní návrh holomka zcela bezpochyby překročil únosné hranice dobrých mravů, pročež měl být holomkovi zcela odepřen nárok na výživné od otce. Přídavkem by mu však ještě mělo být přisouzeno padesát ran koženým páskem na holou prdel.

Na tomto příkladu opět vidíte, jak morální lidský odpad v talárech brutálně deformuje rodinné vztahy a morální hodnoty mladých lidí, proto je třeba usilovat o zásadní reformu justice a zavedení jasných pravidel pro stanovení výživného.