Zvíře zaútočilo na novináře

Syndrom absolutní moci nepostihuje pouze soudní stolice, ale i ozbrojené „ochránce pořádku“. Obě tyto mocenské složky státu se navzájem i mezi sebou, vzájemně kryjí v nepravostech. Kdejaký duševní mrzák si pak pod ochranou „úřední osoby“ lečí svoje mindráky méněcennosti či uvolňuje skrytou agresivitu na svých chlebodárcích – občanech, kteří ze svých daní tyto „úřední osoby“ živí. Setkáváme se s tím při návštěvách stoličních paláců, vidíme to (někteří to i cítí) při potlačování proticikánských demonstrací (Youtube bude opět plné dalších brutalit cikánských chráničů z posledního zásahu), ale můžeme se s tím setkat prakticky kdykoliv a kdekoliv, a to aniž byste k tomu zavdali nějaký podnět.

 O „měšťácích“ (Městské policii) se říká, že jejich náplní práce je udržování pořádku v ulicích měst. To je trošku divné, protože tuto úlohu má v první řadě zajišťovat „státní police“. „Měšťáky“ tak nejčastěji potkáváme stejně jako „státní policii“ při měření rychlosti na úsecích, které svádí k sešlápnutí plynového pedálu nebo při odtahování vozidel zaparkovaných v rezidenční zóně, která je po celém území městského obvodu a nerezident tak nemá kde zaparkovat. Vidíme je ráno, když jdou děti do školy, na přechodech řízených světelnou signalizací, což je samo o sobě dost komické, nehledě na skutečnost, že děti se přes stejný přechod vracejí ze školy a na jejich bezpečnost již nikdo nedohlíží. Mimochodem, kdyby sem kdejaký kreten nezatahoval nesmysly z Evropské unie o přednosti chodců na přechodu, zejména pak na silnicích o více pruzích, tak by na přechodech nikdo nemusel dohlížet na bezpečnost a nebylo by zbytečně zmařeno mnoho lidských životů. Rodiče mě naučili jednoduché pravidlo, že auto je větší a silnější než já, proto má vždy přednost a na přechodech jsem se ve zdraví obešel bez asistence „měšťáků“ až do dnešního dne.

K čemu jsou tedy dobří „měšťáci“?

Stejně jako se o ozbrojené ochrance soudních stolic říká, že má sloužit k udržení pořádku ve stoličních palácích, „měšťáci“ jsou ve skutečnosti ozbrojenou ochrankou městských úředníků. Zejména na „opatrovnických odborech“ jsou udržovány zvyklosti ještě z dob minulého režimu a pokud tyto zvyklosti hrubě narušujete, chrabří „měšťáci“ je ochrání, přesněji - surově vás vyvlečou z kanceláře (více zde Klimešovská dvanáctka se s občany nesere...). Za tuto drzost je pak proti vám ještě vedeno přestupkové řízení.   

Právě tohoto jednání jsem se jako nezávislý novinář účastnil na Městském úřadě Prahy 12 – Modřany. Úředník nařídil ve věci jednání, na kterém měli být vyslechnuti svědci „hrubého narušování zvyklostí“ opatrovnického oddělení. Jednak „poškozené“ kafepijavice (úřednice), agresivní úřednická ozbrojená ochranka, ale také rozvedený otec a jeho matka, kteří se domáhali řádné pracovní činnosti opatrovnických kafepijavic. Hlavní zločinec pan Luboš P. se však v dostatečném předstihu z jednání omluvil a požádal o jeho odročení. Do dne jednání mu však nepřišla žádná odpověď a ani svědkům (rozvedenému otci a jeho matce) se nedostalo žádné informace, že by jednání mělo být odročeno. Jedná se o nějaký podraz a jednání bude probíhat v nepřítomnosti „zločince“ nebo bylo zrušeno? Proto jsem se šel s kamerou podívat, jak to tedy bude.

Svědci - rozvedený otec a jeho matka, byli na místě, ale další svědci nikde. Dostavil se i „zločinec“, aby se všichni od úředníka JUDr. Bílka dozvěděli, že jednání bylo zrušeno. Co na tom, že rozvedený otec je invalida o francouzských holích a jeho matce vysoký věk kroutí záda a marná cesta na úřad pro ně byla značně vyčerpávající. Prostě jednání se nekoná a nazdar! Pochopitelně kafepijavicím a chrabré úřednické ochrance bylo odložení jednání oznámeno.

Slovní zásoba úředníků je poměrně pestrá, zejména když proti někomu potřebují „ukroutit z hovna bič“. Slova „omlouvám se“ však jejich slovní zásoba neobsahuje. A náhrada nákladů za marnou cestu? Tak to už je zcela mimo úroveň jejich chápání z dob minulého režimu. Z toho pochopitelně vznikl slovní konflikt, který úředník JUDr. Bílek "vyřešil" přivoláním úřednické ochranky. Když dojdou argumenty, nastupuje hrubá síla. Nakonec se však umoudřil a alespoň o tom sepsal protokol, a tak úřednická ochranka po příjezdu už neměla co řešit. Tento naprosto zbytečný výjezd úřednické ochranky hrazený z daní občanů jsem dokumentoval, což u jednoho z nich probudilo skrývanou zvířecí agresivitu. Podle pravidel slušeného chování, ve kterém by právě úřednická ochranka měla jít příkladem, je zcela normální přidržet dveře, když víte, že jde někdo za vámi. Jeden z členů úřednické ochranky udělal přesně pravý opak a s výrazem zdivočelého zvířete mi lidově řečeno „přibouchl nos mezi dveře“.

Věc jsem tedy ihned nechal zaprotokolovat úředníkem JUDr. Bílkem, který by jinak zbytek pracovní doby už jen lelkoval, protože jednání ve věci „zločince“ bylo odročeno.  Také mám poměrně širokou slovní zásobu.